THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Myslím, že fanúšikom poľskej metalovej scény toto pomerne netradičné pomenovanie nebude neznáme. Osobne ho registrujem roky, hoci mi doteraz hlavne vŕtalo v hlave, ako metalová obskúrnosť príde k takémuto názvu z dosť iného hudobného sveta. Ruský klavirista a skladateľ Modest Petrovič Musorgskij, jeden z hudobných velikánov 19. storočia, však okrem iného tvoril diela nie vždy ľahké na stvárnenie - hovorí sa to napr. o jeho opere Boris Godunov, či náročnejšie vstrebateľné, a dá sa povedať, že tu sa isté styčné body aspoň s aktuálnym tretím albumom MUSSORGSKI nájsť dajú.
Hlavnou postavou tohto projektu, fungujúceho v rokoch 1990-95 a potom opäť od roku 2009, je Khorzon. Blackmetalisti ho poznajú určite, jeho ARKONA má už skoro dve dekády kultový status nielen na domácej scéne a po hudobnej stránke ide o meno zásadné pre formovanie typicky poľského chladného a zlobného čierneho kovu. MUSSORGSKI prinajmenšom na novinke nie je vec vyslovene zasvätená peklu, rúhaniu, opovrhovaniu kresťanstvom a podobným témam, ale takisto ide o temnú záležitosť, hľadiacu do chaosu vesmíru, ľudskej mysle a maľujúcu vízu konečného zmaru vo večnosti. Zhruba takto možno zhrnúť textovú stránku, často hlavne v refrénoch úderne heslovitú, v ktorej sa popri angličtine objaví aj zlovestný ženský latinský recitatív.
Hudobne sa tu možno počas niekoľkých radšej sústredených vypočutí nechať pohltiť vesmírne chladným, často strojovo odľudšteným alebo veľmi psycho a dramaticky zafarbeným stredne rýchlym, nekompromisne mašírujúcim metalom na báze blacku s industriálne metalovými a ambientno-symfonickými prvkami. Osem skladieb za 50 minút pripomína soundtrack k ceste neľútostne nezúčastnenými, do mrazivého chladu ponorenými nekonečnými vesmírnymi diaľkami, na ktorej číhajú rôzne psycho zvuky, ruchy a disharmónie, vštepujúce vám povedomie o vašej nepatrnosti a dočasnosti. Strojovosť skombinovaná so zlovestne symfonickými pasážami, pohrebnými organovými registrami, atmosférou veľkého hrozivého priestoru a s drsným vokálom, niekedy chladným, ľahostajným, inokedy až rozhnevane či vystrašene škriekajúcim, to sú hlavné prvky, z ktorých pozostáva tento vo svojej celosti kompaktný a impozantný materiál.
MUSSORGSKI nie je priekopníkom v oblasti mixovania zdanlivo nesúrodých hudobných postupov smerujúcich k vytvoreniu nového, zvláštneho temného diela, tieto pokusy sú staré vyše dvadsať rokov. Je ale niekde inde než starí majstri ARCTURUS, COVENANT alebo aj GOLDEN DAWN, a takisto znie inak než KOROVA, ANGIZIA a ostatní „rovesníci“, u ktorých bolo počuť, že majú víziu, len im to dosť často hralo tak akosi kostrbato, nie vždy im to držalo pokope. Khorzon a jeho hostia to skladateľsky, vokálne i v rámci atmosféry majú celé kompaktné a aj vďaka niektorým až operným vokálom to znie majestátne. A bude v tom asi aj krajina zrodu projektu, že mi pár dramatických, vášnivých, osudových „poľských“ nálad popri „mrzkých“ ODRAZA vzdialene pripomína dokonca SIRRAH, ktorí toho s black metalom veľa spoločného nemali.
Temný, zlovestný symfonicko-industriálny metal, o tom je tento skôr v hlbšom podzemí tlejúci poľský projekt.
8 / 10
1. Gaaya - The Planet Of The Dead
2. God Is In The Neurons
3. Stellar Core
4. Sabbathum In Perpetuum
5. Key To The Universe
6. Inverted Aeon
7. Implanted Consciousnes
8. Paradisum
Creatio Cosmicam Bestiae (2016)
Chaos And Paranormal Divinity (2011)
In Harmony With The Universe (1995)
The Unholy Stories (1993)
The Bath In The X-Rays (1992)
Mussorgski / Nazichrist (1991)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.